POSLEDNÍ VEČEŘE

POSLEDNÍ VEČEŘE

Poslední večeře aneb o mém apoštolovi
Každé dítě má svého anděla, každý dospělý svého apoštola. Je ukrytý v jeho povaze, gestech a v řeči, je zrcadlem duše, závažím na srdci a plamenem v ledví. Je důležité svého apoštola vypátrat, identifikovat, spřátelit se s ním a vyzvat jej k dialogu. Někdo ho najde snadno, někomu to trvá celá desetiletí. Kupříkladu já jsem objevil toho svého až během roku 2009, kdy mi bylo bezmála padesát!
Začalo to už květnu, když jsem zhltl knihu Františka Jílka Muž z Vinci. Pasáž o malování Poslední večeře mě doslova zhypnotizovala. V červnu jsem pro nevidomé nechal natočit několik stran do zvukového časopisu Polyfémos, chtěl jsem slyšet, jak budou znít myšlenky a hádanky geniálního mistra Leonarda v podání zkušeného herce. No a Koncem července jsem se pustil do modelování reliéfního triptychu vlastní Poslední večeře. V mé představě měla vypadat takto: budou to apoštolové, zdánlivě lidé z masa a kostí, které ale osvítila nadpozemská záře a kteří budou, rozžhaveni doběla, svítit a vábit. Lidské rysy a gesta, ale božské vyznění. Ten muž z Vinci byl skutečným Italem, jeho menza Christi vypadá jako lombardská svatba v nejlepším, ta moje bude jak jedna z těch, na kterých můj slovenský děda dělal starejšího – bude tam křik a mela, rozlité víno, objímající se a gestikulující chlapi. Ale pozor! Není to vzrušení radostné či opojné, je to výbuch nevole a zděšení. Kristus právě ohlásil, že bude zrazen. Jeden z těch zářivých apoštolů si plamenem až příliš dobré zvěsti evangelia propálil duši. Který z nich to je? Neplatí snad presumpce neviny u apoštolů, u těch bezmála polobohů, dvanáctinásobně? A co tvůrce, sochař, má být soudcem, návodem a ukazovátkem? Nebezpečná hra s emocemi a ohýbáním charakterů tolika postav. Autor sám je chvíli impulzivní Petr, chvíli nevěřící Tomáš, potom citlivý Jan a bezcitný (?)Jidáš. Opravdu nebezpečná hra s ohněm. A tato symbolika zanedlouho dospěje k doslovnému vyznění, když triptych vjede na vozíku do pece. Tam se při teplotě 1320 °C rozpálí šamot tak, že svítí jako slunce. V té výhni sedí dvanáct apoštolů a třináctý zrazený, těch dvanáct je v plazmatickém pohybu – zuřivost, pláč, chlácholení, rozčarování, proklínání, přísahy, bolest, zármutek i lhostejnost. Už víte, který z těch dvanácti je ten váš? A jak by ne! Je to ten, co pasuje na vaše kopyto a na vaši duši. Vy máte jeho a on má vás. Jen ten třináctý, co sedí uprostřed, ten možná nemá nikoho a zároveň všechny.
rozměry: 105 cm x 32cm
použitý materiál: průmyslová šamotová hlína

Napsat komentář